Aleš Binar

Mgr. Aleš Binar, Ph.D. na ÚHV FPF SU vystudoval magisterský obor Historie a dále zde pokračoval i v doktorském studiu. Do budoucna by se zde rád rovněž habilitoval. Svůj profesní život se ale rozhodnul spojit s Univerzitou obrany v Brně, na které působí už deset let a do r. 2018 vykonával dokonce funkci proděkana pro vnější vztahy a rozvoj tamní Fakulty vojenského leadershipu. Věnuje se dějinám 20. století, zejména vojenské historii. Blízko má také k regionálním dějinám. Zabýval se např. hospodářskými a sociálními poměry na Hlučínsku po druhé světové válce. Co jej táhlo na studia do Opavy? Čemu se začal věnovat, když nastoupil na Univerzitu obrany? Co radí současným studentům historie? Odpovědi najdete v našem mini-rozhovoru!

web: https://www.unob.cz/fvl/struktura/k105/Stranky/ALES_BINAR.aspx

Jaký obor/specializaci jste na Slezské univerzitě studoval? Proč jste se při výběru univerzity rozhodl právě pro Opavu?

Vystudoval jsem odbornou historii (magisterské studium) a historii se zaměřením na české a československé dějiny (doktorské studium). Volba oboru byla pro mě v době, kdy jsem se na střední škole rozhodoval, samozřejmá, neboť již tehdy jsem měl jasno, čím se chci v životě zabývat. Že však nakonec skončím na univerzitě pro mě, nicméně, bylo přece jenom překvapením. Ale k věci. Druhá volba, totiž kde studovat, pro mě už tak samozřejmá nebyla a delší dobu jsem zvažoval možnosti. Volbu Slezské univerzity nakonec rozhodly následující skutečnosti: 1) nostalgie po mém rodném městě (přestože do Opavy jsem musel asi hodinu dojíždět), 2) relativní blízkost bez nutnosti zařizovat ubytování na kolejích (bydlení s cizími, byť vrstevníky, mi byla protivná) a 3) vzpomínka na den otevřených dveří (opavský, společně s jednou fakultou v Ostravě, byl z těch, které jsem měl možnost navštívit, nejvíce věcný a přínosný).

Jak vzpomínáte na dobu strávenou na Slezské univerzitě?

Studoval jsem magisterské i doktorské studium a za ty roky studia se okolnosti i možnosti proměňovaly. Jakákoliv generalizace je proto ošidná. Nejraději však vzpomínám na první dva roky; bylo to po roce 2003, mnohé věci byly tehdy na univerzitě nové, včetně instituce samotné a na společenské atmosféře to bylo znát. Studium bylo sice náročné, někdy až jednostranně zaměřené, ale mě, jakožto budoucímu workoholikovi to bylo jedině po chuti. Byla to rovněž doba, kdy jsem začal denně docházet do univerzitní knihovny a poprvé v životě pravidelně využívat internet (tehdy zdaleka nebyl samozřejmostí), takže pro mě osobně to představovalo i jakési prolomení informační bariéry, která tehdy na vesnici byla přece jenom znát. V průběhu studia se však tato skutečnost stala samozřejmou, respektive vyprchala (zde mám na mysli především kolegialitu studentů, která se začala opotřebovávat), a nakonec převážila povinnost úspěšně dokončit studium v řádném termínu, což se mi povedlo. Doktorské studium jsem již vnímal spíše než pokračování studentského života jako počátek pracovní kariéry; bylo to dáno také tím, že jsem byl v ročníku jediným, kdo pravidelně, v zásadě denně dojížděl do Opavy. Netrvalo však dlouho, za rok a půl jsem si našel zaměstnání a teprve pak – takto sedě na dvou židlích – jsem studium dokončil.

Věnujete se profesi, která souvisí s oborem/specializací, kterou jste na SU vystudoval? Případně zda a jak jste studium uplatnil ve svém profesním životě?

Věnuji! Vystudoval jsem historii, kterou v současnosti vyučuji na Univerzitě obrany v Brně. Její náplň se sice poněkud změnila, pochopitelně je akcentováno přednostně vojenské téma, avšak základ zůstává tentýž. V současnosti mám na alma mater zahájeno habilitační řízení, tudíž i nadále pokračuji v tom, co otevřel můj nástup na Slezskou univerzitu v roce 2003. Obecně však musím říct, že to, co jsem se na univerzitě naučil, jsem dokázal zužitkovat i v jiných funkcích, které jsem vykonával, zde se jedná především o minuciózní kritiku a důslednou heuristiku, která je základem historiografie a na níž byl přímo i nepřímo kladen velký důraz po celou dobu studia.

Je něco, co byste chtěl současným studentům ÚHV vzkázat?

Do jisté míry se vracím k předchozí otázce. Již jako student jsem pozoroval u svých vrstevníků – a nyní to pozoruji jako akademický pracovník u studentů – dvě věci, které se zanedbávají. Tou první je důsledná kritika a zdravá nedůvěra, především ve vztahu k informačním zdrojům, kterých je s nástupem internetu nepřeberné množství. Tou druhou pak náročnost k sobě a odhodlání si výsledek vybojovat, zasloužit. Takže, aniž bych chtěl nepatřičně paternalizovat, buďte kritičtí ke světu a nároční sami k sobě!

 

 

Foto: Archiv Aleše Binara

 

Vznik byl podpořen v rámci projektu Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání „Rozvoj VaV kapacit Slezské univerzity v Opavě“ (reg. č. CZ.02.2.69/0.0/0.0/18_054/0014696)